Kolíčková kuš s celodřevěným lučištěm

22. prosince 2011 v 18:31 | Naso |  Kuše
Tak jsem zde s novým píspěvkem, chci si vyrobit historickou kuš a to kolíčkovku s přítlačnou pružinou. ....




Přítlačná pružina není historicky doložitelná, nebo spíše se nepouživala, je možné že se používala jiná forma uchycení šipky, která není nám zatím známá, nebo není zatím historicky doložená. Přítlačná pružina se používala později s dostupností ocelí a vývoje průmyslu, cca 14-16 stol.

Socha jasan cca 70cm, opracováno hoby hoblíkem Narex, rašple, ploché dláto, půl-kulaté dláto, vrtačka a vrták na dřevo, poříz.

Zběr dřevo volíme s ohledem na zimu, tedy toto období je velice vhodné, dřevo obsahuje nejméně vody v pletivech. Dáme schnout na dobře větrané místo, né na slunce! Zamažem čela voděnepropustnou látkou- vosk, disperkol, lak. Špalek dřeva rozštípnem a necháme sušit cca 3-6měsíců záleží na místě ve kterém necháváme schnout.

Uřežeme cca 1m kus, upneme do svěráku, a pořízem sundáme kůru a zároveň si sochu kuše (tělo) upravíme do tvaru hranolu. Tento hranol dále opracováváme hoblíkem co nejblíže finálnímu tvaru. Je to jemná a zdlouhavá práce, ale máme jistotu že nic nepokazíme. Když máme přibližný tvar budoucí sochy kuše. Zvolíme si zvdálenost lůžka pro tětivu, a to nám závisí na lučišti a na šipkách, které chceme používat. Tedy spíše zvdálenost pro kterou můžeme lučiště natáhnout aniž by se poškodila.

Lůžko si označíme, velikost, tvar a plochým dlátem a dřevěnou palicí opatrně vysekáváme. Samnotné lůžko lze poupravit půlkulatou rašplí do přesně požadováného tvaru, začistit můžeme pilníkem, v dnešní době používáme šmirgl papír. Dále si vytvoříme otvor pro úvaz samotného lučiště, měl by být v dostatečné vzdálenosti pro snažší napínání jednotlivých provazů a zároveň by měl být tento otvor umístněn tak aby nám nepřekážel při uchycení sochy při výstřelu. Jak tento otvor udělat, máme několik možností. Historicky- použití nebozezu, vysekání půl-kulatým dlátem. Moderně za použití vrtáků na dřevo a vrtačky.

Spoušť je nejsložitější částí sochy na výrobu, existuje jistě mnoho historických předloh a zdokumentovaných částí pro kuše, zvláště kolíčkové kuše. Jedním z možností je použití nebozezu a vyvrtání přiměřeně velkého otvoru pro pozdější vložení kulatinky (kolíku, čepu), kterým je uchycena samotná spoušť (páka) v soše. Další historické zpracování by mohlo býti napařování směrem od sochy.

Já jsem zvolil netradiční způsob spouště, alespoň jsem jej nikde nehledal ale vymyslel. v soše jsou 2 malé vrtané otvory skrz sochu a na ně (kolmě) přez spoušť jsou vrtané o něco menší otvory, které se spojují s otvory v soše. V podstatě mi vzniká takové duté T průřezem sochy a spouště. V místě blíže k lůžku je tzv. pevný bod (pevné uchycení) a toto uchycení mám řešeno krátkým provazem na suk. V místě spouštění spouště je taktéž provaz na uzel ale o něco delší, tím mi zvniká vymezení spouště a kolíčku.

Provaz je z voskovaného lnu




Dráha šípu se opracovává menším půl-kulatým dlátem, tak aby byla co nejrovnější a tak hluboko, aby nám šipka při lehkém náklonu nepadala, zároveň tak aby tětiva při výstřelu zachytila šipku a uvedla ji v činost.

Tětiva

Tětivě kuše věnujeme mimořádnou pozornost, protože je to část, která se nám nejrychleji opotřebovává, takže musí být v dostatečné kvalitě a síle vůči síle lučiště. V případě prasknutí tětivy a to během výstřelu, Může dojít k zasažení očí, obličeje, a takováto zranění jsou fatální s trvalými následky. Zde bych raději volil moderní materiál na tětivy, u kterého je stanovena maximální zátěž. Př: Fast flite

Lučiště

Máme několik variant
Historická- Celodřevěné
- Skládané lučiště (kompozitní)

Moderní- Laminátové, nové Hi-teg technologie a materiály (skelné, uhlíkové tkaniny a jiné)

Já se budu pokoušet o Celodřevěné lučiště. Technologie výroby je naprosto stejná jako u výroby celodřevěného luku. Pracujeme jen s menším kusem o podstatně vyšší síle. Délka cca 70-120cm. Protože dřevo je značně krátké je velice namaháno, musí se postupovat při výrobě pomalu a opatrně. Pro finální zvýšení síly lze na záda luku přilepit, kožním klihem šlachy, vzájemně se to slepí, nechá doschnout. Po doschnutí se lučiště dá zašít do kůže fce: ochranná- v případě že se lučiště zlomí, tak je menší pravděpodobnost že létající kusy nás zraní, protože ta kůže to bude držet víceméně pohromadě.

Když je lučiště hotové a nachystané, přivážeme jej provazy- (historicky: lněné, konopné,kopřivové,atpd...). Při uvázu myslíme na podložení lučiště kouskem kůže, z důvodu otlačení. Dále myslíme na to abychom s lučištěm přivázali třmen. Třmen může být kovový, ale i kožený.

Před samotným ovázáním a spasováním jednotlivých částí je vhodné provést povrchovou úpravu dřeva (lak, včelí vosk, lněný olej, teakový olej, jíný materiál)

Kuš v této fázi je prakticky hotová

Obrazová příloha:

Hawkwindova kuš- lučiště zašité v kůži, kovový třmen, tětiva- moderní materiál.
Obrázek

Tady jsou dvě těla kušek ve stylu kuše ze skane- Hawkwind. Zde je vidět páka uchycená na čepu.
Obrázek
Zde je vidět přítlačná pružina Autor: Hawkwind
Obrázek
Románská kolíčková kuše. 80# na 35cm. Tělo hruška, páka ořech, lučiště mirabelka. Délka lučiště 1m.
Na spouštěcím kolíčku je přidělána rohovina proti omačkání. Ve žlábku pro tětivu je vlepená kost ze stejného důvodu. Autor: Pája1111
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

Autor: Hawkwind

Obrázek
Obrázek
Pokus o rekonstrukci románské kolíkové kuše


Tato rekonstrukce vychází z dochované kuše ze Skane ve Švédsku, datované až do 1. čtvrtiny 16. století. Předpokládá se, že evropské celodřevěné kolíkové kuše z 11-12. století vypadaly velmi podobně.


délka: 80,5 cm

rozpětí lučiště: 86 cm

napínací síla: 30 kg/30 cm

materiály: tis, jasan, laburnum, parohovina, len, konopí
Autor: Jiljovský









Autor: Hawkwind Obrázek
Obrázek
Obrázek
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kvacaker kvacaker | E-mail | 24. srpna 2012 v 10:57 | Reagovat

Chtel bych se zeptat z akého materiálu je to lučište.
predem diky :-)

2 Mad Dragon Scientist Mad Dragon Scientist | E-mail | Web | 29. července 2013 v 18:51 | Reagovat

Neměl bys návod na výrobu ocelovýho lučiště?

3 Mad Dragon Scientist Mad Dragon Scientist | E-mail | Web | 3. srpna 2013 v 13:40 | Reagovat

A též bych rád věděl, jak tlustý má bejt dřevěný lučiště. Jakejch hodnot může tloušťka dosahovat? Na koncích a uprostřed. Má bejt tloušťka konstantní nebo se to má ke koncům ramen zužovat? A platí pro dřevěný lučiště stejně jako pro luk že dobrý lučiště lze vyrobit prakticky z jakýhokoli druhu tvrdýho dřeva kromě buku? A konstruktivní připomínka: Hodilo by se ňáký schéma jakej tvar má mít pažba, kde a jak se vydlabe a tak.

4 Mad Dragon Scientist Mad Dragon Scientist | E-mail | Web | 7. srpna 2013 v 13:37 | Reagovat

A jak udělat a přidělat ňákej ocelovej aušus, aby šipka nesklouzla třeba při míření směrem dolů?

5 Naso, chano Naso, chano | 8. listopadu 2013 v 21:26 | Reagovat

Takže abych odpověděl, lučiště je jasan a má celkově kuš cca 60lb, tloušťku jsem neměřil, ale samozřejmě se ke špicím od středu zužuje, to aby byl ohyb rovnoměrný si sleduju při tilerování. A co se týče hodnot to je různý. Co se týče přítlačný pružiny stačí se mrknout na obrázky. Jen bych chtěl dodat že spouštěcí mechanismus jsem předělal na stejný mechanismuz jako je na obrázcích, to s tím provazem byl špatný nápad a nefungovalo to.

6 olympie olympie | Web | 28. září 2016 v 8:47 | Reagovat

nebankovni pujcky tabor :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama